Cestu od průmyslové revoluce k revoluci vědecko-technické urazilo lidstvo za pouhých dvě stě let. Stoupenci tzv. Kondratěvových dlouhých vln (K-vln) člení údobí od průmyslové revoluce do čtyř vln cca 50 let dlouhých, které jsou vyvolány zásadními technickými a technologickými změnami, resp. shluky základních inovací, a které mají svá sociálně-politická východiska (obr. 1.2). Jsou to vlny parního a textilních strojů, vlna železnic a lodní dopravy, technicko-vědecká revoluce (elektřina, spalovací motor, telegraf, užitá chemie) a vědecko-technická revoluce (elektronika, jaderná energetika, biochemie, kosmonautika atd.).

K uvedeným Kondratěvovým vlnám se podle Syrůčka (1997) řadí současná vlna informační revoluce. Tato pátá Kondratěvova vlna, která je vyvolaná informační revolucí a rozvojem špičkových technologií, je totožná s běžně používaným označením informační společnost, resp. se severoamerickým termínem informační dálnice nebo superdálnice. Prvá zmínka o informační společnosti sahá do roku 1969 (Drucker, 1969).

Vystavil suchac on 24.9.10
categories: edit post

0 komentářů